Cestopis Ukrajina

Cestopis (Cerin) Ukrajina 2007
P7070035.JPG
u garáže.JPG
uk 003.JPG
P7060017.JPG
P7070029.JPG
P7070157.JPG
P7060003.JPG
P7070051.JPG
P7070041.JPG
P7070113.JPG
P7070045.JPG
dddd.jpg
uk 042.jpg
P7070081.JPG
P7070091.JPG
P7070096.JPG
P7070071.JPG
uk 015.jpg
uk 014.jpg
uk 043.jpg
uk 055.jpg
P7080172.JPG
P7080171.JPG
P7080183.JPG
MotoUkrajina 2007 (2x 125cm3) aneb "Těšíme se jako malí Ukrajinci"

Revize Ukrajiny 2007 na 125cm3

aneb „Těšíme se jako malí Ukrajinci!"



Datum: 6.-8.7.2007

Účastníci: 2, CErin+CZmano

Motorizace: Yamaha YBR 125 (CErin), Hyosung GF 125 (CZmano)

Report: CErin



pátek 6.7.2007 (a potažmo sobota 7.7.2007)

Rozhodnutí k cestě padlo sice již týden před tímto datem, ale díky garanční prohlídce mojí Yamahy se nám to trochu posunulo. Naštěstí počasí k odjezdu i pobytu vypadalo slušně v oba termíny, i když letošní červenec stojí prozatím za prd.



V pátek ještě dokupuju poslední nezbytnosti (to je mi podobné) jako reflexní vestu, žárovky do moto, cigarety a takové a sbalenej jsem už +- od čtvrtka. Odpoledne shlédnu ještě internetovej radar, počasí vypadá suprově, ani známka oblačnosti. V 16.15 jsem už nabalenej před barákem s MP3skou v uších, nadlábnu svých 10 poníků v motoru a mířím za CZmanem do Přerova. Motorka je zase jeden velkej přeloženej stěhovák, balení věcí a přípravu propriet mám asi po mamince :). Teplota do 20°C, takže ideal. Sice né na noční přesun (tranzit) přes Slovensko, který připravujeme v plné palbě (tj. asi 450km), nemůžem však mít vše.



Svou turbo rychlostí jsem již v 17.15 u CZmana, připisuju prvních 85km k dobru, prozvonil jsem dle dohody a čekám s cigárem venku, CZmano se ještě dobalí doma, obleče se, potvrdí mamince, že skutečně jede k nám na chalupu ke Slovensku a můžeme vyjet. Prozatím pro rohlíky do Tesca. Abych nevynechal sebe, tak i já jedu někam na Slovensko, protože Ukrajinu mi kategoricky zakázali. Obdivuju CZmana, kterej má jen tankvak a cosi menšího přikurtovanýho na zadním plastu....Ještě si ke mně dává sekundár, kdyby mu náhodou na moto praskl (....) no a pak už vyrážíme do toho Tesca. Tam se už můžeme plně připravit, na kufr si lepím cíl cesty (Užgorod - Uk), do tankvaku nezbytný itinerář, už nás nikdo nekontroluje, takže zakoupeno 10 rohlíků a 2 tatranky, na místní ČS bere CZmano plnou, popijem kafe, nezbytné cigáro a hurá na hranice! Tedy prozatím Hranice na Moravě, kde i já beru plnou, ale jako majitel Smart karty u Shellu. Mezitím jsme si ještě vzpomněli, že CZmano nemá vestu, tak jen na skok do garage a pak už definitivní odjezd. Počasí se zlepšuje, slunko leze ven z mraků a cesta je příjemná, cestovat s podobně rychlejma moto je vždycky fajn.



V 19.30 jsme na dané Shellce, paní za pokladnou je slovensko/cikánské nátury a říká „to my mamé taký sraz na Slovačí přijeďte to neva že jiné, slabší moto, kam vy chaláni miříte?".. Pochlubil jsem se s našim Ukrajinským cílem, rozloučil jsem se a už jsme nabrali azimut Slováč.



Naše trasa: (Brno)-Přerov-Hranice n. Mor.-Rožnov p. Radh.-HP Bumbálka/Makov-Žilina-Ružomberok-Poprad-Prešov-Vranov n.Topl.-Michalovce-Sobrance-HP Vyšné Nemecké/Užgorod-Mukačeve.



Cestou se nic zajímavého nedělo, mimo toho, že se zajímavě ochladilo, celkově asi na 12°C, prostě typicky červencové pičasí. Nastala první zatěžkávací zkouška v kopcích a zatáčkách u HP Makov, pak nastala ještě větší zima, proto těsně před HP zastavujeme a oblíkáme na sebe všechno, co máme (člověk si pak připadá jak panáček Michelin...). Aktivně vytahuju svůj OP, ale celníky to vůbec nezajímá, to bude asi tím nastávajícím „šengenem". Dovídáme se akorát: „Vy ste češi? Možte ist..." Proto pokračujem, zvlášť na Slovenské části jsou opět stejné zatáčky a klesání jak na české, proto trochu obezřetněji přijíždíme do Bytči, tam mají značenou Žilinu trochu dříve, než jsme chtěli, takže tam jedeme po nějaké okresce. CZmano jde první, protože mu to pořádně svítí, což se o mé 35W bludičce říct nedá. Pauza na nějaké místní ČS, oplach plexi od mušek, sežral jsem nějakou bagetu, když jsem šel zahodit obal přes cestu, tak auta přibržďovali na předepsanou rychlost, je fakt, že v té žluté vestě člověk vypadá, jako příslušník....



V Žilině mě CZmano pouští dopředu, sám nevím, kam jet, nakonec jsme se nějak ven vymotali no a začíná velmi nudný Slovenský tranzit po hlavním tahu. Jedinou výhodou je, že člověk nemusí nic hledat. Silnice č. 18 začala hned za HP a končí de facto na Ukrajině. Jedeme tempem okolo 80-90km.h-1, občas trefíme nějaký pomalejší kamion, na Slovensku se však absolutně neřeší rychlost v obcích, nebo zákaz předjíždění, vládne zde podobná anarchie, jako na Ukrajině, proto nebylo daleko od krizových scénářů, kdy nějakej vůl předjíždí v zatáčce přes plnou a o chlup se míjí s protijedoucím kamionem... Škoda jen, že potmě nebylo pořádně nic vidět, pohled na Tatry a okolní krásy budeme mít až cestou zpátky.



Tu a tam dáme pauzu na cigáro a protáhnutí se, na zátah by jet samozřejmě nešlo. Tranzit nemá cenu popisovat zdlouhavě, jen snad to, že byla hrozná zima a že někde na OMV „Hybe" jsme lehce po půlnoci dali pauzu na kafe a rozehřátí. Bylo vidět, že silnice jsou mokré, proto jsem se zeptal, jak to vypadá s počasím, pokladní odpovídala, že pršelo skoro celej den a že má na Uk známou a prý je tam hrozná zima... No, dobrá motivace pro začátek.



Projíždíme i tunelem Branisko, který má cca 5 km a musím říct, že je v něm největší teplo, teploměr mi ukazuje až 16°C, skoro bych se tam ukempil a přespal, děláme pár fotek a rychle dál. Přijíždíme na Shellku v Prešově a tankujeme (někdo z PETky, někdo ze stojanu), jsou dvě ráno a začíná mírně pršet. Za pár sekund už je z toho slušný slejvák, takže dobře, že jsme nevyrazili dříve, schováváme se pod střechou ČS a čekáme, co dál. CZmano neustále kontroluje olej, benzín, kilometry a všechno, až mi to skoro leze na nervy :)). Příjíždí místní policie a okukuje stroje, pak však jedou hledat kriminalitu jinde. Po vypršení už přímou cestou dál, posledních 100 km před námi, chvílema prší, teplota nepříznivá, ale držíme se.



Docela unavení přijíždímě za rozednívání do Michalovců. Cestou se ještě radíme, kde přespat, nebo jestli risknout přechod na Ukrajinu, postupně se ukazuje první možnost lepší a po dohadech zalezeme pod střechu nějakého stánku u Zemplínské šíravy, rozděláme spacáky, natáhnem budík a mokří usínáme. Otevíračka je v 12 hodin, takže se snad prospat zvládnem.....

sobota 7.7.2007 ráno

Spánek opravdu vydatný, CZmano aktivně v 7.30 zjišťuje, jestli spím, nezbývá mi ovšem nic jiného, než se podřídit a v 7.30 za slunka míříme na HP. A myslím, že jsme dobře udělali.... Sice nás oba hodně bolí bříška, protože jsme nic nepojedli, tak doufáme v to, že na Uk něco najdeme. Párkrát ještě kouknu do mapy no a za ¾ hodinky stojíme na přechodu na Ukrajinu. Ono to totiž není vůbec jednoduchý - Ukrajina není ani v těsném příhraničí značena, jako by za Slováčem vůbec neexistovala. CZmano projíždí dědinama jako Fitipaldi :).



Čumím jak spadlej z Marsu - protože vidím nejdřív několik km dlouhou kolonu kamionů a o něco málo kratší kolonu autařů, kteří líně popolačujou auta kupředu. Motorky prý mohou dopředu, takže se tlačíme, co to jde na začátek řady. Po pár otázkách k autařům už víme, že skutečně jako první můžeme jet a kdosi nás pustil přímo k pasové kontrole. Přesto si nějakou tu hodinku počkáme, pěkně oblečení, snažíme se ze sebe dostat všechny včerejší vrstvy. Slováci se s tím moc neserou, zkontrolují pasy, já se ještě stihnu zeptat, jestli se můžeme podobně kupředu drát i na Uk části, odpovědí je, že po úplatku ano, že Ukrajinec chce vždy nějakej.



Závora nahoru a posunujem se definitivně za čáru Slovenska do řady aut. I tady čekáme v pořádném horku, až o nás někdo bude mít zájem, přichází Ukrajinec, něco blekotá a dává nám na vyplnění bumážku o údajích jako kolik dětí vevážíme/vyvážíme, kam cestujeme a kde tam budeme. Také si myslím poznamenal naše RZ a mávl tlapou, že můžeme popojet k Uk kontrole pasů. Chytře jsme bumážku vyplnili jen v kolonkách „příjezd", na „odjezd" jsme se vykašlali. Když čekáme v řadě, přichází nějaký Ukrajinec, mluví plynně česky a tvrdí, že dělal také v ČR a informuje nás absolutně o všem, co potřebujeme vědět, co můžem vyvážet atd. docela důležité informace. Byl to jeden z mnoha Ukrajinců, se kterými jsme se setkali a byli nadšeni z toho, jací to jsou lidé, jak jsou přátelští apod. Není totiž pravda to, co si většina „civilizovaného" světa o Uk myslí. Loloučí se pak s úsměvem s námi a my přijíždíme konečně k okénku kontroly pasů. Nejdřív tedy přijíždíme k okénku, kam mohou jen Ukrajinci a rázná celnice nás přesměruje vedle, vůbec vypadala dost agresivně, mám pocit, že to byla ta, kterou chtěl milánek, nebo kdo pozvat loni na kafe.



U okénka jsou už první problémy, nerozumíme, co po nás celník vlastně chce, nemůže nás rozpoznat na pasových fotkách, kde nám je asi 12-13 let, takže se asi 15x koukne na fotku, a na mě, čemuž se už musím skoro smát, protože to nešlo vydržet, pak něco mává rukama, pochopili jsme, že chce vyplnit část „odjezd" bumážky a také že chce TP od motorky. Plně spokojenej nám dá razítka do pasů, zapíše RZ vozidel a nastává prohlídka.



Další sada chlápků v uniformách, kanadách a s baretem na hlavě kontrolují nejprve čísla na motorkách, ptají se kam jedeme a proč, co tam budeme dělat a co vezeme. Zvlášť je zajímá, zda-li nevezeme

-drogy

-marihuanu

-cigára

-velký nůž :) (CZmano má sekeru)

stále ukazují na mou bagáž, ale když viděli, že neuspějí, nechali nás bejt. Ještě jedno razítko od nějakého starého děduli, kterej tomu všemu velil a následuje poslední kontrola u závory před Ukrajinou. Tady stojí poslední voják, kterej vypadá trochu zhuleně, něco si prozpěvuje a namísto razítek ho zajímá kolik stojí ty naše motorky (české koruny ho neuspokojili, pracně to přepočítáváme na USD) a kam na tu Ukrajinu jedeme a že super super a adios. Závora jde nahoru a jsme na Ukrajině - Zakarpatské oblasti... Ujedeme pár metrů s tím, že se chceme vyfotit u dané cedule, ale nejde to, běží k nám cikánské ženy a mávají hřivnama, které od nich kupovat kvůli blbému kurzu nechceme, takže na CZmana mávnu a „prcháme" dál a že se vyfotíme cestou zpátky. Panuje nádherné počasí. Hned na první křižovatce jedu špatně, protože všude jsou ty hyeroglify a Užgorod v azbuce poznám tak tak...



Na první benzince bere CZmano benzín (za 4,60UAH/litr - 1UAH= 4,50kč) a směňujeme výhodným kurzem dolary na ty jejich hřivny. Abych pravdu řekl měl jsem pocit, jako bychom přijeli do úplně jiného světa, což se potvrzuje až příjezdem do příhraničního Užgorodu (on je to po česku i Užhorod, Ukrajinci to uvádějí jako Užhgorod, to je asi nej)... Nemáme žádný cíl cesty, tak jdeme prošmejdit toto město a hlavně najít nějakou restauraci, kde bychom mohli něco zdlábnout. Na silnicích panuje zmatek, ale abych Vás uvedl na pravou míru, tak to není zmatek, kde by nikdo nevěděl, co dělat - Ukrajinci jezdí dost kontroverzně na náš poměr, neexistují zde ve městě žádné jízdní pruhy, neexistuje rychlostní omezení zkrátka kdo se kam vejde, tudy jede, blinkry jsou potřeba jen na křižovatkách a ani se moc netroubí. a uprostřed kruháče v Užgorodu se pasou kravičky.. Tak projíždíme město a obdivujeme všechno okolo, pár fotek atd. Nedaří se nám však najít nic k jídlu, už jsme objeli pár štací, všude se však točí akorát pivo. Ukrajinci nesvítí, snad jen ti, kteří mají v nových modelech aut automatická světla (asi 0.5% všech), motorkáři mají snad zakázané přilby na hlavu, nesvítí a občas Vás pozdraví ať už tlapou, nebo klaksonem, který má zajímavý tón.

Všechna vozidla mají však SPZ a převládají tu hlavně Lady, těch žigulíků jsme viděli nespočetně. Zastavujeme u trafiky pro nějaký ty cigára, ceny jsou opravdu báječné, Marlbora jsou skutečně za 21 korun - a to je asi to nejkvalitnější, co pořídíte, jsou tu cigára i za 5 českejch. V trafice nic nemají, ale okamžitě jsme středem zájmu a pokecáme s nějakou starou babičkou, která umí i lámaně slovensky, takže docela rozumíme, varuje nás před narkomany a pořád říká „pozor pozor!". Pak se nás ptá na manželky a jestli máme nějaké babičky taky v česku a pak ju CZmano podaruje místním cigárem, bábušce se rozsvítí oči a já to fotím. Když jsme nemohli trefit do prodejny cigaret, zase nám jedna Ukrajinka pomohla, prostě paráda. V daném shopu jsme také pokecali s nějakou místní, prostě strašně fajn lidi. Loučíme se a jedem hledat dále jídlo a když jsme neúspěšní, tak se motáme v Užgorodu, až se vymotáme ven a míříme na okolní vesnice... V dědině se dá jet v klidu těch 90-100, občas jdou přes cestu nějaké kravičky, ale to tam nikoho netrápí. Pokud však jedete v dědině kilo, předjede Vás žigulík kilo třicet, takže si člověk připadá jako odpadlík :))).



Hospůdku jsem našel nakonec já, i když v ní asi nevařili dali jsme si karbanátek na nějakém chlebu a to nás na pár hodin uspokojilo, i když to nebylo nic echt, tak to bylo čerstvé. Alko pivo mi však nechtěla hospodká prodat, když viděla přilbu, avšak místní nealko je taky velice dobré. Po 12.30 jedeme na menší trip po hlavním tahu, CZmano zjišťuje, že zde hrozně trpí řetězy na motorkách a tak furt maže, já ssebou nebral nic, ale pro příště to budu vědět (no a kryt řetězu je prostě kryt řetězu). Projíždíme městečka a města, hodně fotíme a obdivujeme Ukrajinu, je tam opravdu přenádherně. Trefili jsme i super počasí.



Mezitím už tankuju i já místní benzín, vychází to o více než stovku levnější na těch pár litrech jako u nás.....Po státní uháníme směr Kyjev, který je už jen 806km daleko... Přemýšlím, že bychom to dali, ale nescházím se s podporou od druhého jezdce :)). Cestou hodně kamionů, i těch s čekým potiskem, které Ukrajinci kupují, na cestách jezdí cokoli možné i nemožné, ale doprava má opravdu záhadně pohodovej průběh, na nás jako cizince skoro nikdo netroubil, nebo něco... Akorát já jsem si připadal divně, když jsem se svejma automatickejma světlama musel svítit, byl jsem opravdu jedinej. Jinak na motorkách+skútrech tam jezdí zřejmě každý, kdo se na tom udrží. Kamioňáci si odstaví kamion kdekoli a odpočívají, cestou jsou vidět nádherná panoramata krajiny, hor.... Škoda, že jsme neměli naplánovanej žádnej cíl, jen se tak potoulat po okolí, jistě bychom viděli 100x lepší věci.



Pauzu dáváme zase někde kousek dál při silnici na pár fotek, pokud vím, bylo to kousek za Mukačevem. Přes silnici je nějaký „Truck service", což je asi jediný podnik podobného charakteru široko daleko, po pár minutách zase přichází nějací Ukrajinci, možná z toho mám trochu blbej pocit, ale jeden z nich okamžitě podává ruku a zase se lámaně bavíme o motorkách a odkud že jsme, prostě fajn chlapi.... Pokecáme, nějaké to cigárko a po rozloučení směle pokračujeme dále. Za nějakým kopcem nacházíme krásné místo k focení, takovej palouk i když docela zabordelený. Ukrajina je totiž opravdu skladiště odpadků, bohužel. Pár fotek a otáčíme to a ještě kousek cesty si slibujem. Pod mýma kolama něco zlověstně zakřupalo, nějaké sklo... Vyjíždím na silnici a po pár metech se celá motorka rozplave a míří někam do protisměru. Dost jsem se vyděsil, zatroubil na CZmana, ten však mazal dál.... Zkrátka zadní kolo to odneslo, střepy jsou střepy. Zastavil jsem někde na odbočce na vedlejší hned vedle Božího umučení, ale co mi to bylo v tuhle dobu (14.30) platné.



CZmano přijíždí, kontrolujeme zadní dezén, ostrej zelenej střep vytahujeme ven, fotíme - pochopitelně. CZmano je sice v dobré náladě, ale mě polívá studenej pot a dělá se mi blbě z představy co teď.... Kdesi 700 km za barákem, někde v Zakarpatské Ukrajině. Naštěstí antipich vozím ssebou už po poslední zkušenosti furt, takže ho používám. Sice jsem udělal všechno podle návodu, ale někde nastal kix, pneu se napustila i tou bílou sračkou a drží tlak, ale kolem otvoru, kterým vede ventilek uniká vzduch. CZmano tvrdí, že je to jen ten, který to vytlačuje ven, mně se to moc nezdá. Dopadlo to bohužel blbě, Guma už nesyčela, ale byla skoro zase prázdná, v tuhle chvíli jsem vážně měl už na mále. Nakonec snad jediné východisko byl právě ten truck service kousek zpátky.

Tak jsem odlehčil ten svůj 125cm3 stěhovák, krámy jsem narval k CZmanovi a vzal si jeho lehký náklad no a vyrazili jsme nazpět. Nutno říct, že to byla cesta s vybočujícím vozidlem (vzadu), nicméně 70km.h-1 z toho šlo dostat na rovince spolehlivě. Pauzujem u jedné ČS, ovšem tam nemají vzduch, pravili, že nejbližší je v Mukačeve. Zkrátka Ukrajina. Přijíždíme k truck service, ti chlápci tam naštěstí stále jsou a tváří se, že kolo z moto pro ně není žádný problém. Přes okno vidím, že mají zouvačku a tedy asi i ostatní potřebné artikly. I když se tam zabývali opravou kamioňáckých kol. Zase jsme středem pozornosti, sešlo se tam hned několik mechaniků a lámaně řešíme fůru věcí, i když někdy na sebe koukáme a děláme, že jim nerozumíme, i to k tou patří... Povoluju a vyhazuju zadní kolo, teď přichází kámen úrazu a to sice Fakýrem dodaná guma Tube less, která má velmi tvrdé patky a nejde skoro z ráfku, na Yamaze jsou totiž Tube type kola... Nakonec se to s vypětím podaří a duše jde na opravu pod ruce Ukrajinců. Těžké ovšem bylo vysvětlit jak to s tím typem TL a TT vlastně je.



Za docela profi a kvalitních metod zalepili duši, zkontrolovali, jestli v dezénu nezůstal ještě nějaký úlomek, kolo jsme napodruhé nafoukali vzduchem a drží dodnes. To mi opravdu spadl obrovskej kámen ze srdce, protože takovou kliku mít, to byl skutečně zázrak. No, abych se dostal k nejdůležitějšímu, hned jsem se ptal na to, kolik za to chce... Furt dělali, že nic a nakonec ten šílenec prohlásil, že 5 UAH (v přepočtu 20kč)... To byl pro mě druhej šok odpoledne - to je skutečně směšná almužna, za kterou by v ČR nikdo nehl prstem. Dal jsem mu dvacet, což ani nebylo adekvátní, on to chtěl pořád vracet, tak jsem zuřil.



Kecali jsme tam s něma však ještě víc jak hodinu, přišla i nějaká místní a pravila, že byl v Ivanovicích na Hané a všude a vyprávěla o zaměstnání. Pak se zajímali, jaké jsou u nás ceny, prostě jak říkám už po několikáté - nejpohodovější, nejlepší lidi co jsem kdy viděl, strašně přátelští a dokážou hlavně pomoci, poradit, prostě úžasný. Nevím, jak se musí cítit u nás v ČR?!



Časem donesli i jejich místní pivo, které bylo neskutečně dobré a hned nabízeli, ono řízení na Ukrajině pod vlivem je skutečně denní chléb, jeden z nich nám ukazuje, jak se otevírá pivo za pomocí kůstky u očního víčka a ještě předvádí jiné psí kusy :))... Na kufr mi píšou voskovkou reklamu na Ukrajinu, na Mukačeve, dovídáme se, že olej se ukrajinsky řekne máslo no a kamerka je vlastně duše v pneumatice, já jsem se je snažil naučit pokřik Ukrajina pyčo, když to všichni opakovali, tak to už asi pochopili...



Kolem páté se loučíme, ještě jednou děkuju a míříme zpátky na Užgorod, tentokrát již bez problémů. Sice zase nemůžeme najít místo, kde bychom se najedli, nakonec vidím jakejsi fast food, i když ten hot dog byl s párkem, co vypadá jako rozsol, tak jsme nepohrdli a zasytili se, naproti nám usedá nějakej bezdomovec a pořád něco chce, čehož si však nevšímáme. Po vymotání se zase ven z města už se pomalu chceme usalašit někde za městem a postavit stan a ukončit těch mnoho desítek hodin v sedle...Kupuju místní 2l piva za 7 hřiven, místo hledáme zdlouhavě, narážíme na Užgorodský hřbitov, který je obrovitánský (CZmano ho nazval „mrtvým Užgorodem"), místo na spaní našel také on kdesi o pár kiláků dál... Byly tam nádherné rozhledy do dálky, pomalu zapadalo slunko, prostě idyla. Dohodou jsme však určili, že se vrátíme domů, protože už nemáme žádný velký cíl a co jsme chtěli jsme opravdu viděli. Proto jsme se oblíkli, zamířili naposledy do Užgorodu, nakoupit cigarety, kvůli kterým jsme tam také jeli, na benzince jsme zase pokecali s místníma mladýma Ukrajincema, kteří se fotili naše motorky a měli tam Jawuchu 350, polepenou Suzuki a tvrdili, že to je Suzuki, tak jsem je opravil, že kdyžtak Jawasaki, když už teda :)). Nakoupili jsme teda ten jeden karton, který je povolený k vývozu, plus ještě pár krabiček, které jsme ukryli a vyjeli na HP.



Nádherný západ slunka dotvářel super atmosféru, i když z Ukrajiny se mi vůbec nechtělo, skutečně krásná země. Ukrajinci stále nesvítili, i když už nebylo pomalu moc vidět, my udělali pár fotek a skoro s plnou nádrží Ukrajinských pohonných hmot jsme se ocitli zase před HP. Dokonce jsme se už mohli i vyfotit u cedule „Ukrajina - Zakarpatská oblast" i u obrovské sochy z totality hned vedle, i když nějaký cikán přišel nabídnout nám české koruny, i to, že nás vyfotí - jenže představa, že přijdu jak o foťák, tak o krásné fotky z Uk mi nedala jinak, než že jsem mu to odmítl. Za pomocí samospouště jsme to zvládli také a máme věčnou památku na Ukrajinu.... Cikánů a podobných se motalo za závorou ještě několik a čekali na cizince, které by mohli při směně peněz o pár kajd obrat.



U první závory je zase nějakej poveselenej Ukrajinec, co nás kontroluje, pasy a ukazuje, kam si máme zajet... Samozřejmě pro mě je „doprava" něco jako „rovně a doprava", teprve až jsem uviděl zákaz vjezdu, tak jsem se otočil, abych zajel do správné fronty, přejel jsem i trávník a rantl, protože kdybych zatočil naplno, tak motorka začne troubit (tankvak na nádrži :)) )... Fronta už nebyla tak hrozná, pár slováků a češi a jeden Ukrajinec. Zase se nás ptali na dlouhej nůž a co vezeme, ale nikdo nic nekontroloval, poslali nás hned před pasovou budku, u které to také trvalo nějakou chvílu, vylezla celnice podobně příjemná jako ta na vjezdu a že teda pasy, drmolila naše jména (jak při vjezdu byl CZmano „Ričrd Pič") a dělala důležitou s techničákama, předstírala nějakou kontrolu a pak nám to vrátila a ať jedeme dál.. Slovenská část taky pár desetiminut trvala, ale celníci byli v dobré náladě, ptali se na motorky a nakonec oficiálně co vezeme, kolik cigaret a kdy jsme tu byli naposledy (=tedy člověk nemůže ten karton na osobu vozit deno denně), nakonec teda v pořádku a šťastnou cestu....V 21.20 jsme zpátky na Slováči, časem jsem vytahal krabky cigaret z bot a zase nastal ten zábavný tranzit do ČR...Teplota vypadala slušně do doby úplného setmění.



Pak zase nastala ta šílená kosa, tentokrát zacházející až k 8°C, navíc před Prešovem byla nějaká zasraná objížďka přes lonty, která nebyla vůbec značená kudy vede, já jsem neviděl na cestu, protože jsem hřál heftama a to moje dobíjení prostě nezvládá. Nějaký dobrák s kamiónem nás několikrát pouštěl před sebe, za což jsem mu byl povděčný, ale vždycky jsme někde stopli, nebo hledali cestu, takže nás stále doháněl. V tunelu Branisko bylo zase luxusní teplo, snad jedinej bod celé cesty. Okolo půl třetí ráno to vzdáváme a pauzujem na OMV v Prešově, slepičí polívka za 30 slováčů docela bodla, po rozehřátí jedeme teda dál, což už je teda na pokraji našich sil, CZmano jezdí zleva doprava (zatím ve svém pruhu), takže totožná OMV, akorát v protisměru, jak jsme zastavovali cestou tam a konec. CZmano se jde slušně zeptat na možnost spánku na přilehlé louce u té ČS, odpověď je nejdřív že hotel je 5km a pak že nakonec jo... Zase se postupně rozednívá a je nechutná zima, bagáže z motorky, spacáky ven a usínáme na plachtě, na mokré trávě. Plachta byla z kopce dolů, takže jsem při usínání neustále sjížděl dolů a CZmano byl ráno někde úplně mimo plachtu, už na suché trávě - ráno bylo asi 26°C na slunku.



neděle 8.7.2007

V 10 ráno se zdekujeme a odpočatí jedeme zbytek cesty směr domov. Pár fotek Tater nesmí chybět, provoz na silnicích je docela hustý, je neděle přeci. Slováci už nejezdí tak fajně jako kdysi, spousta nesmyslně předjíždí, ale dominují i češi, jeden autobusák se mi trvale lepí na prdel, až to občas vypadá, že jsem jeho stará...Olomoucká Felda zvesela předjíždí asi o 3km.h-1 rychleji, než jedeme my... Nebo prudké brždění kvůli hňupovi, co potřebuje odbočovat doleva - na denním pořádku, opravdu adrenalin, ale to už jsme v Žilině, sice špatně odbočuju, protože jsem si spletl Bytču a Čadcu (taky se to kua nemůže jmenovat trochu jinak? :)) ), zvládli jsme však obrat a pauzu na stejné ČS, jako cestou na Ukrajinu, obžerstvíme se a už jedeme na HP Makov... Nádherné serpentiny jsou však obsazeny kolonou aut, takže z rychlostních zkoušek nic nebude - vepředu to vede nějaká Škodověnka. Na přechodu jen celník mává rukou a jede se do Česka. Zastavujeme někde v kopci, stojí tam přehřátá 120ka, ale prý pomoc nepotřebují, také jedou z Popradu, jako my.



Proto už notoricky známejma městama směřujeme do Přerova, představa jet všude padesát je příšerná, trochu jsme se za ten den na Ukrajině rozmlsali. Trochu sprintujeme a na rovinkách předjíždíme, v Rožnově je nějaká akce a také se tam tvoří kolony. V pohodě však přijíždíme kolem 14 hodiny do Přerova a rekapitulujeme....



HRUBÁ REKAPITULACE

Za 2 dny: asi 1200 km

Projeto: asi 35 a 36 litrů benzínu (Yamaha/Hyosung)

Průměrná spotřeba: Asi 2.8l/100km (CZmano 2.6l/100km)

Tranzit přes Slovensko: 9 hodin v sedle s pár pauzama (tam)

Peníze na Ukrajině: Všechno je nejhůř v poloviční relaci :))



Poruchy:

CZmano: Nic - jen dolévání oleje, benzínu a mazání řetězu (a utrhlej knoflík na kalhotech :D pozn. redakce)

CErin: Píchlé kolo, dále jen čerpání benzínu



Názor na zemi

CErin: Podle mě je to to nejlepší, co tu máme „po ruce". Skvělá a nedotčená země, s nejlepšími lidmi, co jsem kdy potkal, absolutně neberu zastaralé názory, že Vás tam postřelí, okradou a že musíte uplácet. Ukrajinky jsou navíc nejhezčí holky, jedna vedle druhé, místo na cestu jsme se nestačili dívat po těch kráskách (ano, Fakýr řekl správně, že si od tama přivezu manželku :)) ). Na Uk se chci vrátit zpátky za každou cenu, což se letos ještě snad zadaří a vím, že půlka věcí, co jsem vezl nebude třeba. Ukrajinu mohu všem víc, než doporučit.



CZmano:Nezbývá než chválit a chválit, jak je výše řečeno Ukrajinci jsou opravdu skvělí lidi co se vám budou maximálně věnovat. Hlavní tahy jsou na Ukrajině v lepším stavu než naše D1 takže se jelo výborně a plynule (90km/h vesnice nevesnice). Relativně všechny hlavní informace jsou řečeny výše tudíž se už zmiňovat nebudu . Závěrem chci poděkovat CErinovi za všechno a hlavně za SMS domů mamince (nojo někdo si neumí aktivovat roaming).



Co jsme poznali

Většinou budu parafrázovat jiné... Jídlo není třeba moc, i když my jsme hospodu možná z vlastní blbosti nemohli pořádně najít. Nejvíc zdržuje čekání na hranicích, ceny všeho o mnoho levnější, než si člověk dokáže představit, peníze si vyměňte radši až ve směnárně, nebo na benzínce za Užgorodem, né u veksláků za hranicemi, místo eur radši dolary, rychlost v dědinách udržujte kolem 80-90, jinak opravdu předjíždí cokoli možné i nemožné, jak píše milánek v reportu. Lidi s krytem řetězu jsou za vodou - na Ukrajině je strašně prachu a chce to udržovat sekundár stále OK, cesty mimo hlavní tahy jsou skoro tankodromy bez pořádného značení. Anarchie v ježdění, policie je, ale málo, cizince prý moc nebere, i když i ty případy jsou (např. za vysokou rychlost - ale prý směšně pokuty, nebo dohoda). Místních se není nutné bát, my jsme neměli jedinej problém, naopak nám hodně pomohli, poradili. Vývoz: Karton cigaret na osobu, 1 litr alkoholu (vodka, whisky...), plná nádrž benzínu + 10 litrů v kanystru. Zakázán je zřejmě dovoz marihuany, samozřejmě drog. Vozidlo musí být přihlášeno na Vás, příjmací bumážka je i v angličtině a je tam její předvyplněný vzor.
briggs

briggs

praskla ojnička
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one